Odpověď
Re: nepříjemná úzkost
Cempírek
Nejlepší by bylo dohodnout se se svým lékařem na změně léků, protože dosavadní léčba u vás nestačí. K dispozici jsou i další preparáty, které by mohly zmírnit vaše nepříjemné pocity. Když ucítíte lékařův nezájem, tak zajděte k jinému. Před návštěvou si sepište seznam léků, které jste doposud užíval a v jakém dávkování. Váš problém se určitě dá řešit.
Zdraví Cempírek!
Odpověď
Re: Re: nepříjemná úzkost
Jiří Hofman
Dnes si zkusím dám neurol a uvidím mám za to že tělo potřebuje tuto látku, není podle mě náhoda že neurol mě byl v září vysazen a na to jsem měl v říjnu silnou úzkost
Odpověď
Výživové příčiny úzkosti.
Vladimír
Bez vyřešení prvotní příčiny úzkosti nepřináší užívání antidepresiv trvalé výsledky. Touto příčinou jsou určité potraviny v naší stravě, způsobující chronické záněty nervů v těle a buněk v mozku. Používám testy, které určí, jaké konkrétní potraviny Vám tyto reakce v těle vyvolávají. Poradím, jak si upravit výživu, abyste se z úzkosti trvale uzdravili, a žádné léky jste k tomu už nepotřebovali. Kontakt 608 155 338.
Odpověď
Co ovlivňuje naší psychiku
Jiří Hofman
Vážení
V dnešní době mám již na psychické problémy stupeň invalidního důchodu, příčiny mých psychických potíží jako jsou úzkosti, deprese, psychosomatické potíže, velmi silně zakořeněná křivda z doby puberty, kdy jsem byl šikanoán, vydírán spolužáky, vznikaly rúzné posměchy na mou osobu i vyloučení z kolektivu v důsledku manuální nešikovnosti se zednickými pracemi, když jsem se učil na středním odborném učilišti stavebním v Náchodě, obor jsem si vybíral jen podle toho kolik spolužáků půjde na daný obor, bál jsem se jít někam sám na školu právě kvůli šikaně. V době , kdy jsem měl dané problémy mě matka s bratrem dali na pomocné učiliště stavební v Broumově, kde měla matka známou z našeho domu, která tam pracovala jako ředitelka, bohužel problémy stále pokračovali, spolužáci se mi smáli, já něměl ani motivaci, jeliož jsem věděl , že se touto prací nebudu živit, prožíval jsem spoustu strachů z odborného výcviku kde se prováděli zednické práce i strach z některých spolužáků,nakonec jsem se ani nevyučil jako jediný ze třídy i když jsem dochodil zcela normálně Zš. Poté v zaměstnánách probáhali od zaměstanců posměchy, někdy lítosti, velmi mě štvalo, že nic nejsem, že mám nízkou mzdu a musím dělat pomocné práce, přemýšlet jsem i o sebevraždě, o sebe jsem nedbal, neholil jsem se a ni nestříhal až do doby než jsem šel na vojnu. Říkal jsem si,že když nic nejsem tak nemá vůbec cenu se o sebe starat, hledt si partnerku atd. Nakonec jsem se až ve 24 letech rozhodl, že půjdu na střední odborné učiliště obchodní do Pardubic na obor prodavč průmyslového zboží, kde jsem se nakonec vyučil i když mě to stálo spoustu jak psychických i fyzických sil. Kvůli minulosti i kvůli tomu,že chi v životě něčeho dodsáhnout jsem se přihlásil na dálkové studium cestovního ruchu na střední škole v Pardubicích, stojí mě to hodně sil a zatím jsem spíše průměrný ve škole. Úzkosti mám předvším z lidí v místě bydliště a to proto, že mám pocit, že si díky mé minulosti o mě myslí,ž že jsem lempl a debil, který nic v životě nedokázal, mám pocit ,že mě soudí a jednají se mnou jako z debilem nebo mě litují. Díky školy se bohužel úzkosti zvětšily, psychosomatické potíže jako je motání hlavy nebo zimnice, únava či slzení či pláč, který se objevuje když sleduji nějakou vážnou nehodu či úmrtí např smrt studentů v Bratislavě, kde je přejel opilý řidič nebo zabití dětí či celé rodiny nebo romantická film a dále velký vztek a nenávist na spolužáky či učitele, které mi nějak ublížili i matce as bratrovi, že mě dali na pomocné učiliště a spolužáci, kteří se mi ani neomluvily či mi jako bolestné nepřispívají na důchod, chtěl bych aby všichni umřeli a dokážu si představit, že bych je díky odpaltě dokázal zabít, kdyby mě napadli či se mi vysmívali. Také mám pocit, že díky tomu se mi v těle objeví i nějaký zánět, naposledy to byl zánět žlučníku či močového měchýře. Jsem z toho všeho zoufalý a nevím co mám dělat. Prášky beru, chodím jak do duševního zdraví, psychiatričce, k psychologovi již nechodím. Byl jsem také na psoustu psychoterapiií,které mi moc nepomohli a současná energetivká krize, zdražování či válka na Ukrajině ještě ten můj vztek, nenávist nebo smutek a strach jesště více zvyšují, doma často nadávám na všechno, že mám málo peněz, že díky mé minulosti. spolužákům, učitelům je můj život k ničemu, bez úspěchu a mám pocit, že jsem an okraji společnosti. Když jse někodo baví o někom kdo vystudoval, má rodinu i dobrou práci vše ve mě vře a je mi z toho do pláče i z toho , že rodina na mě nemůže byt vůbec hrdá. Bojím se, že se něco stane, rupnou mi nervi a někdo to vše odskáče. Buď, že se zabiju nebo zabiju či vážně zraním někoho jiného v zájmu pomsty, nedokáži všem odpustit, často seporovnávám z druhými lidmi a mám pocit, že jsou všichni úspěšní.
Pokud mi nějak odborně dokážete pomoci a nepůjde Vám pouze o vlastní zisk tak budu velmi rád, platit si drahé sezení či nějaké jiné psychické metody si nemohu dovolit.
s pozdravem Hofman Jiří Broumov
Odpověď
Re: Co ovlivňuje naší psychiku
Cempírek
Jednoduchá rada, těžká realizace. Rada zní: přestaňte žít pro ostatní a žijte jen sám pro sebe. Vytvořte si skupinu přátel, se kterými si rozumíte a ostatní lidi vnímejte jako stromy v přírodě. Dělejte aktivity vhodné jen pro jednoho člověka, jen pro vás. Choďte na výlety, radujte se z krásné přírody kolem. Co se sexu týče, tak používejte erotické internetové stránky a onanujte. Dělejte to často a hodně. Svět je krásný i o samotě, kdy nemusíte řešit odpovědnost vůči druhým a případné nezdary vnímáte jen vy, coź je opravdu osvobozující. Nepůjde to hned, ale po čase nového pohledu na svůj život to půjde čím dál tím lépe. Žijte a radujre se z toho, že tu můžete být.
Zdraví Cempírek!